„Na samé s nadsázkou ´demarkační linii´ mezi Plzeňským a Karlovarským krajem leží městečko Planá, jež se také nazývá Planá u Mariánských Lázní. Už před desítkami let se tady prolínaly okresy Tachov a Cheb. Jaké je městečko, které je rodištěm nového českého prezidenta? Ten v týdnu zavítal do Karlovarského kraje jako do vůbec prvního ze všech regionů.“

Termín „Sudety“ začíná pronikat mezi naší veřejnost. Nyní ani pro Parlamentní listy slovo „Sudety“ není něčím neznámým. Dokonce se objevilo i v názvu článku. Jde o proces, který, jak jsme přesvědčeni, bude dále pokračovat. Za ním stojí nejen určité zahraniční síly, ale i čeští germanofilové a sudetomilové. Zdá se, že německou kartou bude hrát i generál Petr Pavel. Z uvedeného článku jsme se dozvěděli, že se vlastně narodil v tzv. Sudetech. Doufáme, že se proto nebude považovat za „sudetského“ Čecha.

Německý a český prezident uspořádali společnou tiskovou konferenci. Frank Walter Steinmeier poděkoval Pavlovi, že do Německa přijel tak brzy po svém zvolení. Po té promluvil o „ruské brutální válce na Ukrajině“. Pavel ocenil vysokou kvalitu česko–německých vztahů, poděkoval Německu za zvládnutí energetické krize …“

Tak pan prezident Pavel má opět německou kartu v ruce. Mluví nyní dokonce o německém vedení byť s otazníkem. Uvítá, když Německo přijde s něčím, k čemu bychom se mohli připojit. Tedy opět blíže k Německu přestože současné česko–německé vztahy nejsou zdaleka tak dobré, jak o nich páni prezidenti mluvili. Potřebují narovnat a zbavit se všech představ o tom, že bychom se měli nechat vést Německem. Státy a národy jsou si rovné. Mezinárodní právo nezná jejich dělení na vůdčí a vedené.

Když pan prezident Pavel rozmlouval se svým německým protějškem o Ukrajině, nechal si utéct příležitost zeptat se, jaká byla role pana prezidenta Steinmeiera jako jednoho z mezinárodních garantů smlouvy mezi Janukovyčem a majdanskou opozicí, jaká byla úloha pana prezidenta Steinmeiera při jednáních o míru v rámci Minských dohod. O nichž otevřeně přece řekla paní A. Merkelová, že vytvářely rámec nikoliv pro skutečná mírová jednání, ale poskytovaly časový prostor pro vybudování a posílení ukrajinské armády. V tomto hodnocení Minských dohod ji následně podpořil i bývalý francouzský prezident F. Hollande.

Doufejme, že pan prezident P. Pavel využije nejbližší příležitosti a s panem prezidentem Steimeierem si o uvedených otázkách podrobněji promluví a bude s českou veřejnost sdílet získané informace, které mohou více osvětlit důvody a vznik konfliktu na Ukrajině.

Infikovat nás, abychom slovo „Sudety“ a jeho odvozeniny začali časem považovat za normální, je zcela nemožné. Jsme dějinami poučení. Víme, jak se to slovo dostalo v první republice do slovníku poměrně značného počtu lidí, zejména německého obyvatelstva, které postupně propadlo znacizovanému henleinismu. Nesmíme však zapomínat, že mezi Němci tehdy byli i antifašisté, politicky patřili k sociálním demokratům a komunistům. Ti zásadně odmítali používat slovo „Sudety“ a „sudetští Němci“. Byli československými státními občany německy mluvícími. Stejně jako čeští hraničáři uváděli, že žijí v českém pohraničí. Společně s Čechy slavili i bránili se. Postupně řada z nich převáděla své děti do českých škol. V německých školských zařízeních byly tyto děti verbálně a někdy i fyzicky napadány, a to kvůli antifašistickým postojům jejich rodičů.

Na německé antifašisty jsme se mohli spolehnout. V době, kdy Henlein slavil úspěchy a převáděl stále více Němců na nacistickou víru, jádro antifašistických Němců, kteří tvořili více než 10% německého obyvatelstva v pohraničí, zůstalo zachováno až do osudných mnichovských dní. Již dříve někteří z nich vstupovali do ozbrojených jednotek „Stráže obrany státu“ a bojovali společně s Čech proti henleinovským ordnerům a freikorpsákům. Část německých antifašistů vytvářela i své vlastní jednotky, zpočátku se nazývaly Rotte Wehr a později Republikanische Wehr. Tyto jednotky se zúčastnily na obraně republiky společně i českými ozbrojenými formacemi.

Když jsme byli na Mnichovské konferenci prodáni, trpěli s českými lidmi i němečtí antifašisté. Henleinovci, kteří se považovali za „sudetské Němce“, mnohé z antifašistů surově zbili, považovali je za zrádce němectví, a část z nich poslali do koncentračních „na převýchovu“. Tam se opět čeští hraničáři a němečtí antifašisté setkávali, tam společně trpěli i umírali.

Po záboru našeho pohraničí hitlerovské Německo vytvořilo ze zabraného území tzv. Sudetengau, v jejíž čela stál proradný a zrádný K. Henlein. Po válce tzv. „Sudety“ přestaly existovat a naši lidé se vrátili opět k termínu „české pohraničí“. Vůdce „sudetských Němců“ spáchal sebevraždu.

Současné snahy určitých vnějších sil a vnitřních proněmeckých a „prosudetských“ fandů vrátit se k termínu „Sudety“ navazují ostudně na terminologii henleinovskou a nacistickou z doby předmnichovské a pomnichovské. Negují tedy staletý pojem české pohraničí, zatím samozřejmě jen jaksi nesměle a pokusně. Staví se tak fakticky proti českým hraničářům a německým antifašistům a berou do rukou štafetový kolík, který převzali z rukou současných nositelů henleinovských tradic – tzv. sudetských Němců.

Již v době, kdy sobotkovci měli v rukou vládu ČR, počítal pan B, Posselt, kolik hlasů v parlamentě mají „české demokratické strany“. A byl stále spokojenější, když viděl jakou cestou tehdejší sudetomilové kráčejí.

Dnes posseltovské počty jsou jednoduché. Pětikolka, která vládne v Poslanecké sněmovně většinou osmi hlasů, má blízko k „sudetským“ Němcům. Podobná situace je i v Senátu. Z Hradu odešel prezident M. Zeman a nahradí ho generál v.v., Petr Pavel. Ten asi se nebude vydávat za sudetského Čecha, ale je pravděpodobné, že bude hrát i německou kartou. Ani složení Ústavního soudu ČR, přestože z něj odejde dr. Rychetský, jeho současný předseda, nebude brzdou „nové fialovskopavlovské“ cesty do budoucna.

Otázkou je, jak tomuto obecně nechtěnému a zcela nežádoucímu vývoji může čelit ANO v čele s Babišem a okamurovské SPD? Jak mohou přispět další vlastenecké subjekty? Čas ukáže! Víme však všichni, že osud přeje jen připraveným. Jsme však připravení? Nikoliv! Takže probudíme se již, kdy ještě nějaký čas máme, nebo se prosníme až k hořkému konci?

Němci, kteří u nás žili v době první republiky, se převážně pod vlivem henleinovsko–nacistické propagandy považovali za „sudetské“ Němce. Zradili republiku, pomáhali aktivně k jejímu rozkladu. V době pomnichovské se ze členů „Sudetendeutsche Partei“ stali členové a funkcionář nacistické NSDAP, z nichž značnou část Hitler vyznamenal za účast při „osvobození“ tzv. Sudet.

V Československé republice však žili i antifašističtí Němci. Byli vesměs komunisty a sociálními demokraty. Organizovaní v Republikanische Wehr stáli s námi proti „sudetským“ Němcům. Bránili společně s námi ČSR proti znacizovaným Němcům. Tito je považovali za zrádce němectví a jednali s nimi zvlášť tvrdě. Po Mnichovu je zbili a mnohé z nich poslali do koncentračních táborů na „převýchovu“.

Důležité je, že němečtí antifašisté se považovali za loajální občany Československé republiky německého jazyka, nikdy však za tzv. sudetské Němce. Kdo přes uvedené skutečnosti mluví i dnes o tzv. sudetských Němcích, „Sudetech“ navazuje na jejich znacizované „dědictví“ a přehlíží odkaz našich německých antifašistů i utrpení našich hraničářů.

„Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška sudetoněmecký landsmanšaft (SL) drží její kontinuitu. K této rekonstitucionalizaci došlo vinou politické situace. Do roku 1948 byly sudetoněmecké a jakékoli jiné aktivity, navazující na nacistickou éru, okupačními orgány striktně potírány. Po stažení železné opony se však Velká Británie a USA rozhodly podporovat revizionistické požadavky proti svým bývalým spojencům a v rámci toho se dostalo i podpory SL. Podpora pak trvala i po vzniku Spolkové republiky Německo, a to jak finanční, tak politická. To vedlo k tomu, že se SL nikdo nepokusil zreformovat. Dnes vymírají nositelé původních henleinovských idejí, ale přicházejí nové generace. Dokud bude SL existovat, najdou si ty ideje nové nositele. Toto je třeba učinit předmětem česko–německé diskuse!...“ (PhDr. Eva Hahnová, historička dlouhodobě již působící ve SRN, v diskusi na konferenci „Odsun Němců – 65 let poté“, která se konala v listopadu 2011 v Ústí nad Labem.)